zdroj:http://www.rukojmi.cz/clanky/zahranicni-politika/7317-motto-zlocince-bandery-z-upa-hrdiny-ukrajiny-narode-vez-moskva-polsko-madari-zidovstvo-jsou-tvoji-nepratele-likviduj-je-likviduj-zidy-polaky-komunisty-nic-je-bez-milosrdenstvi
Motto zločince Bandery z UPA, hrdiny Ukrajiny: Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvoji nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství
V Porošenkově bankrotující Ukrajině se zase dějí věci; nový ukrajinský zákon totiž v závěru roku 2018 připavil šok všem soudným lidem, odsuzujícím banderovské nacionalisty bojující po boku nacistů za druhé světové války a po ní proti Rudé armádě na roveň těm, kteří padli v boji proti Hitlerovu Německu.
Největší zhůvěřilostí by mělo být nově uznáni jako bojovníků za svobodu i těch, kteří v letech 1944 až 1956 bojovali proti sovětské armádě, včetně těch, kteří spolupracovali s nacisty na holocaustu. Status válečného veterána s příslušnými výhodami tak bude zřejmě nyní náležet i tzv. banderovcům, jak jsou označováni členové Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a jejího vojenského křídla Ukrajinské povstalecké armády (UPA) spojených s velitelem Stepanem Banderou.
Banderovci v plné síle: https://www.youtube.com/watch?v=CSfqpbpfLDw
Schyluje se k dalšímu kontroverznímu kroku – ukrajinští poslanci totiž minulý týden vyzvali Porošenka, aby Banderovi vrátil titul Hrdina Ukrajiny. Ten mu jako první už v roce 2010 udělil prezident Viktor Juščenko, přičemž jeho nástupce Viktor Janukovyč tento krok zrušil. Ministr zahraničí Pavlo Klimkin také letos v říjnu navrhl, aby na Ukrajině vznikl Pantheon hrdinů, kde by byl uložen popel významných osobností pohřbených v cizině včetně Bandery.
Děsivá situace tak nastala na Ukrajině v roce 2013, kdy se znovu odehrávaly na kyjevském Majdanu hrůzné masakry v duchu banderovské tradice: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvoji nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…”
Stephan Bandera a poštovní známka vydaná v roce 2009 k výročí 100 let od jeho narození...
Ukrajinský Ústav paměti národa zahájil v roce 2017 informační kampaň o činnosti Ukrajinské povstalecké armády (UPA, v RF zakázaná). Bylo to oznámeno na tiskové konferenci hlavy ústavu Vladimíra Vjatroviče. „Letos začínáme elektronickou kampaň s názvem „UPA: odpověď nepokořenému národu“, řekl Vjatrovič a dodal, že informační kampaň byla zahájena od 8. února.
Úkolem kampaně v první fázi bude šíření informací o boji povstalců s nacistickými okupanty. Ve druhé polovině roku 2017 bude kampaň věnována antikomunistické frontě v boji UPA v kontextu boje národů pobaltských států a východní Evropy proti komunistickému totalitnímu režimu…“ Přitom to byly právě OUN - UPA, které jsou odpovědné především za „volyňský masakr“.
Takto jsou označovány masové vraždy především příslušníků polské menšiny spáchané od února 1943 do února 1944 ukrajinskými nacionalisty na hitlerovským Německem okupovaném území předválečného Polska. Tato oblast je nyní součástí Ukrajiny. Odhaduje se, že o život tehdy přišlo až 100 tisíc Poláků. Terčem této v podstatě snahy o etnickou čistku Volyně se stali i příslušníci jiných národů, včetně tam žijících Čechů…
V dubnu 2015 navíc ukrajinský parlament schválil zákon, který udělil Banderovi a ostatním členům Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), a Ukrajinské povstalecké armády (UPA) status bojovníků za svobodu Ukrajiny. Ukrajinský prezident Petro Porošenko označil bojovníky UPA za „příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině.“ Aby toho děsu nebylo málo, v červenci 2016 byla Moskevská třída v Kyjevě přejmenována na Banderovu...
Přitom je to není tak dávno, kdy na barikádách kyjevského Majdanu plápolaly červeno-černé vlajky. Banderovci tvořili jednu ze stran opozice proti prezidentu Janukovyčovi a Západ je markýroval, že moc neví, co s tím a dělal jako vždy, že nic nevidí a neslyší. Holt, provozní slepota… Důvodem byla pověst strany Svoboda jako ultranacionalistického, antisemitského a extrémně pravicového uskupení, které přímo navazuje na tradice Ukrajinské povstalecké armády (UPA).
Počátkem ledna 2015 šel Kyjevem další ohnivý pochod Banderovců. Svět je infikován zločiny proti lidskosti; na počátku třetího tisíciletí propuká bezpočet krvavých válek, děsivou situaci má za sebou Ukrajina, kde se dál odehrávají hrůzné masakry v duchu banderovské tradice. Kdo z nás by kdy tušil, že stejná zrůdnost potrvá ještě v prosinci 2018 v zemi, ze které už během Majdanu uprchlo na milion rusky mluvících občanů, a stovky jich byly zabity…?
Přesto se v Kyjevě, Dnětropetrovsku a ve Lvově uskutečnily pochody s pochodněmi na počest Stephana Bandery. Účastníci si připomínali 106. výročí narození tohoto ukrajinského nacionalisty a zločince. Nejpočetnější bylo shromáždění v ukrajinském hlavním městě. Podle některých zdrojů se ho mělo účastnit několik tisíc Banderových pohrobků. Hořící pochodně připomínaly nacistické řádění v Norimberku, Berlíně a jiných německých městech. Mráz z té hrůzy šel po těle, stovky Židů se už vystěhovaly do Izraele; nový holocaust je děsí…
Z pravidelné novoroční akce ukrajinské fašistické mafie šla hrůza a děs; Kyjevem v úterý 2. ledna 2018 prošel opět k výročí narození bandity a vraha Stepana Bandery (narodil se 1. ledna 1909) mnohatisícový dav neonacistů Banderovy strany Svoboda. Znovu všichni volali: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství“…
Jak jsem uvedl již v úvodu, již dne 22. ledna 2010 byl Bandera oceněn titulem Hrdina Ukrajiny za „obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát“. Ocenění předal ukrajinský prezident Viktor Juščenko rukou vnuka Stepana Bandery. Akci pořádala banderovská strana Svoboda a neonacisté Pravého sektoru. Průvod skončil na náměstí Majdan; vůdce Svobody Oleh Tjahnybok označil Moskvu za tradičního agresora.
Poslanec za stranu Svoboda Andrij Iljenko prohlašoval, že všichni bojovníci za svobodu Ukrajiny, zejména Stephan Bandera a Roman Šuchevyč, by měli být oficiálně uznání za národní hrdiny; Šuchevyč byl spoluvelitelem praporu Nachtigal, který se ještě před příchodem Němců do Lvova v roce 1941 podílel na vyvraždění mj. asi 4,5 tisíce místních Židů…
Bandera je zodpovědný za etnické čistky na Volyni a východní Haliči; již před válkou nesl zodpovědnost za teroristické činy, mimo jiné v roce 1934 za vražedný atentát na ministra vnitra Polska Bronislawa Pierackého. Odsouzen byl k trestu mrti, ten mu byl zmírněn na doživotí, později byl propuštěn. Po válce žil Bandera pod jménem Stephen Popiel v Mnichově, kde byl také v říjnu 1959 zabit sovětským agentem.
Je jistě zajímavé, že neobdržel vstupní vízum do USA. Podle tehdejšího amerického velvyslance v Německu vzhledem k teroristické minulosti. Ukrajinský prezident Juščenko vyznamenal in memoriam některé členy Organizace ukrajinských nacionalistů včetně Stephana Bandery řádem Hrdinů Ukrajiny, i když tito jsou spojeni s masakry civilního obyvatelstva během 2. světové války. Vyvraždili na sto tisíc Poláků, včetně žen, dětí a nemluvňat…
Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) vznikla roku 1927 ve Vídni; měla jasný cíl – hájit zájmy všech Ukrajinců a vytvoření samostatné Ukrajiny pod ochranou nacistického Německa. Mezi nejvýznamnější nacistické teoretiky lze zařadit Rudolfa Junga – v roce 1919 autora názvu této ideologie a knihy Der Nationale Sozialismus, a Adolfa Hitlera. Během svého pobytu ve vězení roku 1924 napsal Hitler autobiografii Mein Kampf, ve které definoval některé klíčové vlastnosti nacistické ideologie…
Možná už někdo zapomněl, jak se vše vyvíjelo už od roku 1939, kdy si Zakarpatská Ukrajina “vzala” zpět západní část Polska. V té době docházelo zejména na území Polska a Sovětského svazu k teroristickým a záškodnickým akcím Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), mezi které patřily sabotáže, žhářství, přepady pošt a redakcí opozičních novin, vražedné útoky na státní představitele i umírněné členy z vlastního tábora.
Rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost ukrajinské OUN v období války” obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských elementů“ – hlavně Židů. Již na přelomu let 1942 – 1943 byly reorganizovány jednotky, které se přeměnily v Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), resp. ve vojenskou a teroristickou organizaci.
V roce 1943 vyhlásili představitelé Organizace ukrajinských nacionalistů boj za osvobození Ukrajiny a 9. února téhož roku jednotky UPA zahájily etnické “čištění” Volyně (severo-západní Ukrajina) bestiálním vyvražděním Poláky obydlené obce Parosl. Pak následovaly další jednotlivé případy brutálního vybíjení obcí obydlených Poláky (Lipniky, Janova Dolina, Ugly, Konstantinovka, Osty, Uberez, Staryki atd.).
Operaci jednotky UPA zahájily 11 července 1943 (tzv. krvavá neděle) a trvala do 16 července 1943. Během operace bylo napadeno 530 polských vesnic, osad a statků a brutálně zavražděno kolem 17 000 polských civilistů. Žádná válka, nýbrž systematické vyvražďování ve jménu Boha bylo cílem; patologická posedlost krví neviňátek, jejich bolestí a utrpením…
V srpnu 1943 vyvražďovací akce UPA pokračovaly – napadeno bylo 85 dalších vesnic. Po krátkém období klidu v prosinci 1943 UPA zahájila další masakry trvající do první čtvrtiny roku 1944, kdy UPA využila období stahování se německých vojsk před útočící rudou armádou.
Na kyjevském náměstí Nezávislosti, zvaného dnes krvavý Majdan zločinců, bývalo kdysi veselo a klidně… Snímek Břetislav Olšer
Na jaře 1944 UPA přesunula hlavní působiště do Východního Haliče a pokračovalo v krutém zabíjení civilistů. Celkový počet polských obětí, též žen, dětí a nemluvňat povražděných UPA během války se odhaduje na 100 tisíc. V letech 1943 – 1945 rozpoutaly jednotky UPA partyzánskou válku proti jednotkám Rudé armády.
Všichni bez rozdílu nosili čepice s odznakem UPA – „trojzubcem“… Je možné si představit, jak někdo rozřezává pilou tělo ženy, věší na stromy děti a přitom ještě může před smrtí znásilňovat nezletilé dívky? Je možné hovořit o těchto vrazích jako o lidských bytostech, nebo jde jen o patologických psychopatech…?
„Nikdy nesmíme zapomenout na tento zločin spáchaný na Polácích, žádný takový zločin nesmí být zapomenut, relativizován nebo označen jinak než jako genocida,“ řekl polský prezident Kaczyński, když položil květiny u památníku obětem u příležitosti 73. výročí těchto událostí… A vražedkyně Ševčenková měla tu nestydatost, že se klaněla svou prohnilou myslí obětem jejích banderovských soukmenovců, oceněných nedávno in memoriam státním vyznamenáním…
Dokumentarista Jiří Doleček popsal ve své knize „Popraviště aneb Zpověď volyňského Čecha“ všechny zmíněné hrůzy a zdokumentoval to, co prožili v letech 1940-1945 jeho příbuzní…
Podarkov - Kleščinská: zavražděná vrahy z UPA 16.8.1943. Jsou zřetelné stopy mučení...
Tak bylo vyvražděno několik desítek tisíc Poláků, jejichž jedinou chybou bylo jen to, že se nenarodili jako Ukrajinci a žili na ukrajinské půdě. Dne 9. února 1943 banderovská banda Petra Netoviče, vydávající se za sovětské partyzány, vstoupila do polské vesnice Parosle u Vladimirca v Rovenské oblasti. Rolníci již dříve partyzánům před tím poskytovali pomoc, vřele přivítali hosty. Když se dost nasytili, bandité začali znásilňovat ženy a dívky.
Tělo mladé ženy přeřezané pilou…
Před zavražděním jim uřezali prsa, nos a uši. Mužům před smrtí uřezali pohlavní orgány. Dobíjeli je údery sekerou do hlavy. Dvěma výrostkům, bratrům Gorškevičovým, kteří se snažili zavolat na pomoc partyzány, rozpárali břicho, uřezali nohy a ruce, nasypali sůl na rány, a nechali je zemřít na poli. Celkem v této obci bylo brutálně umučeno 173 lidí, včetně 43 dětí.
Když druhý den partyzáni vstoupili do vesnice, uviděli v domech vesničanů hromady zmrzačených těl ležících v kalužích krve. V jednom z domů na stole u zbytků z oběda a nedopité láhve samohonky leželo nahé, mrtvé, rok staré dítě, přibité k desce stolu bajonetem. V jeho ústech byla napůl snědená okurka. Vojvodství Lutske, Lipniki, kraj Kostopil, 26. března 1943. Obyvatel kolonie Lipniki - Jakub Varumzer bez hlavy, výsledek masakru spáchaného teroristy UPA (OUN-UPA) pod rouškou noci.
Během masakru polské obce Lipniki zahynulo 179 lidí, včetně Poláků z okolí, kteří zde hledali útočiště. Byly to většinou ženy, starší osoby a 51 dětí ve věku 1 až 14 let, 4 ukrývající se Židé a jeden Rus; 22 lidí bylo zraněno. Identifikováno bylo 121 polských obětí, obyvatel Lipniku.
Z vesnice Volkovyja jednu noc Banderovci odvedli do lesa celou rodinu. Dlouho se posmívali nešťastným lidem. Když viděli, že manželka je těhotná, rozpárali jí břicho, vytáhli z něj plod a do břicha jí natlačili králíka. Jednou v noci bandité vpadli do ukrajinské vesnice Lozovuju. Během 1,5 hodiny zabili více než 100 civilistů, rolníků. V chatě Nasti Djagun bandité sekerou zabili jejií tři syny.
Nejmladšímu, čtyřletému Vladíkovi, odsekali ruce a nohy. Jednu ze dvou rodin v Kleščinských v Podjarkově umučila UPA 16. srpna 1943. Fotografie čtyřčlenné rodiny - muž, jeho manželka a dvě děti. Obětem vytrhali oči, udeřili do hlavy, spálili ruce, pokusili se odříznout horní a dolní končetiny, bodné rány na těle...
Oběti banderovského masakru v obci Katarinovka (Volyňská oblast), noc ze 7. - 8. kvetna 1943.
V obci Zalesje Koropetsky (Ternopolska oblast) 7. února 1944 došlo k ještě hroznějšímu případu. Banda UPA napadla vesnici s cílem zmasakrovat polské občany. Asi 60 lidí, většinou ženy a děti, byli nahnáni do stodoly, kde byli upáleni zaživa.
Jeden chlapec ze smíšené rodiny - napůl polské, napůl ukrajinské - měl od Banderovců na výběr - zachránit si život, když zabije svoji matku - Polku. Odmítl a byl zabit spolu se svou matkou.
Tarnopol, vojvodství tarnopolske, rok 1943. Jeden (!) ze stromů podél venkovské silnice, před níž teroristé UPA (OUN-UPA), pověsili transparent s nápisem v překladu do polštiny: "Cesta k nezávislé Ukrajině". A na každém stromě po obou stranách silnice vytvořili tzv. "věnce" ze zavražděných polských dětí.
"Starší děti udusili a malé děti do jednoho roku vzali za nohy a udeřili hlavou o dveře - a hotovo, na vůz. Litovali jsme naše muže, že tak pracují celou noc, pak přes den do další vesnice a pak další noc do další vesnice, kde se lidé skrývali." (z výslechu banderovce)
"Věnce"
Lipniki, kraj Kostopol, vojvodství Lutsk... 26.března 1943. Svezené oběti k identifikaci a pohřbu - oběti masakrů spáchaných OUN - UPA. 
Polovecka oblast, újezd Čortkov, vojvodství Tarnopol, les, nazývaný Rosochac, 16. - 17. leden 1944. Místo, ze kterého bylo vyňato 26 obětí - polští vesničané z Polovce, zavraždění a umučení UPA.
Inu, co dodat; snad jen to, že výše uvedené hrůzy a zvěrstva nejsou mládeži doporučena k vidění pro nelidskou brutalitu Banderovců, jejichž následovnice - nacionalistická strana Svoboda, je v současné koaliční vládě Ukrajiny... Za tou děsivou skutečnóstí je vojenský Hrdina Ukrajiny Stepan Bandera... Viz. následující video: http://www.teplickykuryr.cz/news.php?extend.5425.2
zdroj: https://web.archive.org/web/20210105215141/https://svobodnenoviny.eu/popraviste-aneb-zpoved-volynskeho-cecha-vrazdeni-pokracuje-18/
Následující text a fotografie nejsou pro svoji brutalitu vhodné pro mládež. Svět je infikován zločinem; na počátku třetího tisíciletí propuká bezpočet krvavých válek, děsivá situace nastává na Ukrajině, kde se dál odehrávají hrůzné masakry v duchu banderovské tradice: „Národe! Věz! Moskva, Polsko, Maďaři, židovstvo – jsou tvoji nepřátelé. Likviduj je! Likviduj Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství…”
“Ruská propaganda lže jako vždy; Kyjevě nejsou žádní fašisté ani nacisté,” reagoval bývalý ropný oligarcha Chodorkovskij na ruská obvinění, že převrat v Kyjevě je dílem ultrapravicových bojůvek, které nový režim neovládá. “Pokud své krajany vyzývám, aby bránili ruskou zemi na severním Kavkazu, a to se zbraní v rukou, pak stejnou výzvu jsem povinen adresovat i ukrajinskému lidu,” zdůraznil, aniž si uvědomil, že nad ním vlaje trojzubec, znak Banderovců, kteří vyvraždili během 2. světové války na 130 tisíc Poláků, Volyňských Čechů a Rusínů. Dnes je na Majdanu zastupuje nacionalistická strana Svoboda, které sekundují neonacisté Pravého sektoru. Tedy, jak tvrdí Chodorkovskij, žádní fašisté, žádné ultrapravicové bojůvky. A po několika měsících vyhrožuje neonacistický Pravý sektor, že potáhne na Majdan, který je opět v plamenech. Přesto RB OSN, sponzorovaná USA, právě svolala své jednání ve prospěch Ukrajiny…
Tohle není zvěrstvo Banderovců z 2. světové války, ale z roku 2014…
Že to není na Ukrajině nic nového, že Banderovci byli spolu s Ustašovci ti nejhrozivější zločinci? Fašismus s neonacismem¨však mají na Balkáně své tradice hluboko pod kůží. Vedle rumunských fašistů se dařilo i chorvatským Ustašovcům. Založili Chorvatské revoluční hnutí, které tvořili fašisté, působící zejména v meziválečném období a v období druhé světové války. Když se hnutí dostalo k moci, začalo protežovat bosenské Muslimy. Praktiky Ustašovců dosahovaly hrůzných rozměrů – neštítili se stahovat lidi z kůže, znásilňovat dívky před očima jejich matek, popravovat malé děti a ani vyřezávat lidem oči zaživa. Když jsem se během bojů v rozpadající se Jugoslávii zeptal posledního prezidenta této země Stipe Mesiče, kdy válka se Srby skončí, řekl, až Američané rozdělí peníze a řeknou dost. A Ustašovci? Prý jsou to už “neškodní staří lidé”…
Někdo to však vidí jen z ponorky přes kalnou vodu. Jistý pán, co miluje demagogii a letopočty, napsal: „Určitě se hned někdo ozve: A co banderovci?! Spíš se jedná o Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA). Přestože velitelů UPA bylo víc, tak se propaganda nejvíc zaměřila na Banderu, jako na nejznámější a nejkontroverznější osobu. UPA nosila uniformy jak SS, tak i Rudé armády, ale všichni nosili čepice s odznakem UPA. Samozřejmě, že propaganda dává k dispozice pouze ty členy UPA, co měli na sobě ukořistěné SS uniformy. Bandera a spol. brali svůj boj, jako osvobozovací boj za nezávislost Ukrajiny, především proti Polákům. Celkový odhad obětí UPA se pohybuje od 80 – 130 000, především Poláků. A Poláci zavraždili 10 000 – 15 000 Ukrajinců…“ strohá připomínka a jinak nic.
Banderovci mají jen „odhad obětí v osvobozovacím boji za nezávislost Ukrajiny“, avšak Poláci vraždili… Rád bych mu připomenul, že Banderovci nejsou jen levicová propaganda. Jiří Doleček popsal ve své knize „Popraviště aneb Zpověď volyňského Čecha“ vše a zdokumentoval to, co prožili v letech 1940-1945 jeho příbuzní… A ještě ukázky z knihy amerického historika Timothy Snydera: „Krvavé země“…
Na jaře roku 1943 na Volyni, obsazené německými vojsky začaly rozsáhlé etnické čistky. Tyto zločiny neprovedli nacisté, ale militantní ukrajinští nacionalisté, kteří chtěli „očistit“ území Volyně od polského obyvatelstva. Ukrajinští nacionalisté obklíčili polské vesnice a kolonie a vraždili. Zabili každého – ženy, starce, děti, kojence. Oběti zastřelili, ubíjeli holemi, rozsekali sekyrami. Pak mrtvoly zavražděných pohřbili někde v poli, vyplenili jejich majetek, nakonec domy zapálili. Místo polských vesnic zbyly jen ohořelé ruiny. Zavraždili i ty Poláky, kteří žili ve stejných vesnicích s Ukrajinci. Bylo to ještě jednodušší – nebylo nutné shromáždit velké skupiny. Malé skupiny OUN napadly spící vesnice, vešli do domů a zabili všechny Poláky. Místní pak pohřbili mrtvé vesničany „špatné“ národnosti… Jako Hitler s Židy po norimberských zákonech o německé krvi…
Podarkov – Kleščinská: zavražděná vrahy z UPA 16.8.1943. Jsou zřetelné 
stopy mučení…
Tak bylo vyvražděno několik desítek tisíc Poláků, jejichž jedinou chybou bylo jen to, že se nenarodili jako Ukrajinci a žili na ukrajinské půdě. Dne 9. února 1943 banderovská banda Petra Netoviče, vydávající se za sovětské partyzány, vstoupila do polské vesnice Parosle u Vladimirca v Rovenské oblasti. Rolníci již dříve partyzánům před tím poskytovali pomoc, vřele přivítali hosty. Když se dost nasytili, bandité začali znásilňovat ženy a dívky.
Tělo mladé ženy přeřezané pilou…
Před zavražděním jim uřezali prsa, nos a uši. Mužům před smrtí uřezali pohlavní orgány. Dobíjeli je údery sekerou do hlavy. Dvěma výrostkům, bratrům Gorškevičovým, kteří se snažili zavolat na pomoc partyzány, rozpárali břicho, uřezali nohy a ruce, nasypali sůl na rány, a nechali je zemřít na poli. Celkem v této obci bylo brutálně umučeno 173 lidí, včetně 43 dětí. Když druhý den partyzáni vstoupili do vesnice, uviděli v domech vesničanů hromady zmrzačených těl ležících v kalužích krve. V jednom z domů na stole u zbytků z oběda a nedopité láhve samohonky leželo nahé, mrtvé, rok staré dítě, přibité k desce stolu bajonetem. V jeho ústech byla napůl snědená okurka. Vojvodství Lutske, Lipniki, kraj Kostopil, 26. března 1943. Obyvatel kolonie Lipniki – Jakub Varumzer bez hlavy, výsledek masakru spáchaného teroristy UPA (OUN-UPA) pod rouškou noci.
Během masakru polské obce Lipniki zahynulo 179 lidí, včetně Poláků z okolí, kteří zde hledali útočiště. Byly to většinou ženy, starší osoby a 51 dětí ve věku 1 až 14 let, 4 ukrývající se Židé a jeden Rus; 22 lidí bylo zraněno. Identifikováno bylo 121 polských obětí, obyvatel Lipniku. 
Z vesnice Volkovyja jednu noc Banderovci odvedli do lesa celou rodinu. Dlouho se posmívali nešťastným lidem. Když viděli, že manželka je těhotná, rozpárali jí břicho, vytáhli z něj plod a do břicha jí natlačili králíka. Jednou v noci bandité vpadli do ukrajinské vesnice Lozovuju. Během 1,5 hodiny zabili více než 100 civilistů, rolníků. V chatě Nasti Djagun bandité sekerou zabili jejií tři syny. Nejmladšímu, čtyřletému Vladíkovi, odsekali ruce a nohy. Jednu ze dvou rodin v Kleščinských v Podjarkově umučila UPA 16. srpna 1943. Fotografie čtyřčlenné rodiny – muž, jeho manželka a dvě děti. Obětem vytrhali oči, udeřili do hlavy, spálili ruce, pokusili se odříznout horní a dolní končetiny, bodné rány na těle…
Oběti banderovského masakru v obci Katarinovka (Volyňská oblast), noc ze 7. – 8. kvetna 1943.
V obci Zalesje Koropetsky (Ternopolska oblast) 7. února 1944 došlo k ještě hroznějšímu případu. Banda UPA napadla vesnici s cílem zmasakrovat polské občany. Asi 60 lidí, většinou ženy a děti, byli nahnáni do stodoly, kde byli upáleni zaživa. Jeden chlapec ze smíšené rodiny – napůl polské, napůl ukrajinské – měl od Banderovců na výběr – zachránit si život, když zabije svoji matku – Polku. Odmítl a byl zabit spolu se svou matkou.
Tarnopol, vojvodství tarnopolske, rok 1943. Jeden (!) ze stromů podél venkovské silnice, před níž teroristé UPA (OUN-UPA), pověsili transparent s nápisem v překladu do polštiny: „Cesta k nezávislé Ukrajině“. A na každém stromě po obou stranách silnice vytvořili tzv. „věnce“ ze zavražděných polských dětí.
„Starší děti udusili a malé děti do jednoho roku vzali za nohy a udeřili hlavou o dveře – a 
hotovo, na vůz. Litovali jsme naše muže, že tak pracují celou noc, pak přes den do další vesnice a pak další noc do další vesnice, kde se lidé skrývali.“ (z výslechu banderovce)
„Věnce“
Lipniki, kraj Kostopol, vojvodství Lutsk… 26.března 1943. 
Svezené oběti k identifikaci a pohřbu – oběti masakrů spáchaných OUN – UPA.
Polovecka oblast, újezd Čortkov, vojvodství Tarnopol, les, nazývaný Rosochac, 16. – 17. leden 1944. Místo, ze kterého bylo vyňato 26 obětí – polští vesničané z Polovce, zavraždění a umučení UPA.
Inu, co dodat; snad jen to, že výše uvedené hrůzy a zvěrstva nejsou 
mládeži doporučena k vidění pro nelidskou brutalitu Banderovců, jejichž následovnice – nacionalistická strana Svoboda, je v současné koaliční vládě Ukrajiny… Viz. následující video:
https://www.youtube.com/watch?v=DxB6LLjkFrc
zdroj:http://infokuryr.cz/news.php?extend.5425.2
*
"Kdybych měl zapomenout na ně, Bože na nebi, zapomeň na mě."
Pridal
tk Sobota 09 srpen 2014
JEN PRO STARŠÍ +18
Šokující informace o těch, které podporuje naše vláda, země EU a USA. Banderovci a jejich dnešní následovníci, kteří ovládli Kyjev a válčí proti vlastním lidem mají již tradici z dob II. světové války. Prosíme ty co jsou citově labilní, aby tyto stránky nečetli. Je to zrůdnost a divíme se proč již naše orgány činné v trestním řízení nezahájili úkony proti naší vládě a politikům, kteří podporují kyjevskou fašistickou juntu a vedou svět do další války!!! Propagace a podpora fašismu je podle našich zákonů a mezinárodního práva trestná!!!
Banderovci na Ukrajině byli velcí přátelé s ustašovci v Jugoslávii a jejich zrůdnosti byli totožné, prosíme rozesílejte tento materiál všem aby se vědělo kam a do čeho nás tlačí zločinné vlády EU!!!
Volyňský masakr (polsky Rzez wolynska, rusky Волынская резня), nebo Volyňská tragédie (ukrajinsky Volinska tragedіya, pol. Tragedia Wolynia..) - Etnicko-politický konflikt, doprovázený masivním vražděním (Banderovské) Ukrajinské povstalecké armády (OUN (b)), především etnických polských civilistů a civilistů jiných národností, včetně Ukrajinců, v okrese Volyni-Podolí (německy Generalbezirk Wolhynien-Podolien). Volyně byla až do září 1939 pod kontrolou Polska, Masakr začal v březnu 1943 a dosáhl svého vrcholu v červenci téhož roku.
Na jaře roku 1943 na Volyni, obsazené německými vojsky začaly rozsáhlé etnické čistky. Tyto zločiny neprovedli nacisté, ale militantní ukrajinští nacionalisté, kteří chtěli "očistit" území Volyně od polského obyvatelstva. Ukrajinští nacionalisté obklíčili polské vesnice a kolonie, a vraždili. Zabili každého - ženy, starce, děti, kojence. Oběti zastřelili, ubijeli holemi, rozsekali sekyrami. Pak mrtvoly zavražděných Poláků pohřbili někde v poli, vyplenili jejich majetek, nakonec domy zapálili. Místo polských vesnic zbyly jen ohořelé ruiny.
Zavraždili i ty Poláky, kteří žili ve stejných vesnicích s Ukrajinci. Bylo to ještě jednodušší - nebylo nutné shromáždit velké skupiny. Malé skupiny OUN napadly spící vesnice, vešli do domů a zabili všechny Poláky. Místní pak pohřbili mrtvé vesničany "špatné" národnosti...
Tak bylo vyvražděno několik desítek tisíc lidí, jejichž jedinou chybou bylo jen to, že se nenarodili jako Ukrajinci a žili na ukrajinské půdě.
Organizace ukrajinských nacionalistů (Banderovske hnutí) / OUN (b), OUN-B / nebo revoluční / OUN (p), OUN-P / takě jako (krátkodobě v roce 1943) / OUN (CQ), OUN-SD / (укр. Організація українських націоналістів (бандерівський рух) - jedna z frakcí ukrajinských nacionalistů. V současné době (od roku 1992), se za nástupce OUN (b) označuje Kongres ukrajinských nacionalistů.
V průběhu výzkumů "Mapa" v Polsku bylo zjištěno, že v důsledku akcí UPA-OUN (B) a SB OUN (b), kterých se zúčastnilo někdy i místní ukrajinské obyvatelstvo a skupiny ukrajinských nacionalistů, zahynulo na Volyni ne méně než 36 543 - 36 750 lidí, u kterých je známo jméno a místo úmrtí. Kromě toho badatelé spočítali 13 500 až 23 000 Poláků, jejichž okolnosti smrti nejsou jasné.
Několik výzkumníků hovoří o tom, že obětí masakru bylo asi 50 až 60.000 Poláků, odborné diskuse o počtu obětí polští odborníci udávali v rozmezí 30-80 tisíc.
Tyto hromadné vraždy byly skutečným masakrem. Představu o děsivé krutosti volyňské genocidy dává úryvek z knihy známého historika Timothy Snydera.
"V prvním vydání novin UPA z července 1943 bylo slíbeno, že "hanebnou smrtí" sejdou všichni Poláci, kteří zůstali na Ukrajině. UPA byl schopen splnit své hrozby. Během následujících dvanácti hodin, od večera 11.07.1943 až do rána 12. července UPA zaútočil na 176 obcí....
Během roku 1943 jednotky UPA a speciální jednotky bezpečnostní služby OUN zabijely Poláky jak individuálně, tak kolektivně v polských vesnicích a osadách, a ty Poláky, kteří žili v ukrajinských vesnicích. Podle četných svědeckých zpráv ukrajinští nacionalisté a jejich spojenci vypálili domy, postříleli nebo pochytali ty, kteří se snažili uniknout, a ty, které se podařilo chytit na ulici, zabili kosy a vidlemi. Kostely, naplněné farníky, vypálili do základů. Přeživší Poláky zastrašovali a nutili je k útěku. Bandité vystavovali těla bez hlav, ukřižované, rozčtvrcené nebo rozpárané."
Dokonce i Němci byli ohromeni jejich sadismem – vypichovani očí, rozparání břicha a brutální mučení před smrtí bylo samozřejmostí. Zabíjeli všechni - ženy, děti ...
Genocida začala ve městech. Muži "špatné" národnosti byli okamžitě převezeni do věznice, kde je později zastřelili...
K násilí páchaném na ženách docházelo za bílého dne na pobavení publika. Mezi Banderovci byla řada těch, kteří chtěli být "vpředu" a aktivně se toho účastnit...
Tato měla štěstí. Banderovci ji nutili jít po kolenou s rukama zdviženýma.
Později přišli Banderovci k "chuti."
9.února 1943 banderovská banda Petra Netoviče, vydávající se za sovětské partyzány, vstoupila do polské vesnice Parosle u Vladimirca v Rovenské oblasti. Rolníci již dříve partyzánům před tím poskytovali pomoc, vřele přivítali hosty. Když se dost nasytili, bandité začali znásilňovat ženy a dívky.
Tělo mladé ženy přeřezané pilou …
Před zavražděním jim uřezali prsa, nos a uši. Mužům před smrtí uřezali pohlavní orgány. Dobíjeli je údery sekerou do hlavy.
Dvěma výrostkům, bratrům Gorškevičovým, kteří se snažili zavolat na pomoc partyzány, rozpárali břicho, uřezali nohy a ruce, nasypali sůl na rány, a nechali je zemřít na poli. Celkem v této obci bylo brutálně umučeno 173 lidí, včetně 43 dětí.
Když druhý den partyzáni vstoupili do vesnice, uviděli v domech vesničanů hromady zmrzačených těl ležících v kalužích krve. V jednom z domů na stole u zbytků z oběda a nedopité láhve samohonky leželo nahé, mrtvé, rok staré dítě, přibité k desce stolu bajonetem. V jeho ústech byla napůl sněděná okurka.
Lipniki, kraj Kostopil, vojvodství Lutske. 26.března 1943. Obyvatel kolonie Lipniki - Jakub Varumzer bez hlavy, výsledek masakru spáchaného teroristy UPA (OUN-UPA) pod rouškou noci.
Během masakru polské obce Lipniki zahynulo 179 lidí, včetně Poláků z okolí, kteří zde hledali útočiště. Byly to většinou ženy, starší osoby a 51 dětí ve věku 1 až 14 let, 4 ukrývající se Židé a jeden Rus. 22 lidí bylo zraněno. Identifikováno bylo 121 polských obětí, obyvatel Lipniku. O život přišli i tři agresoři.
Podjarkov, újezd Bobrka, vojvodství Lvov.16.srpna 1943. Umučená matka Kleščinská, z polské čtyřčlenné rodiny.
Z vesnice Volkovyja jednu noc Banderovci odvedli do lesa celou rodinu. Dlouho se posmívali nešťastným lidem.
Když viděli, že manželka je těhotná, rozpárali jí břicho, vytáhli z něj plod, a do břicha jí natlačili králíka.
Jednou v noci bandité vpadli do ukrajinské vesnice Lozovuju. Během 1,5 hodiny zabili více než 100 civilistů, rolníků. V chatě Nasti Djagun bandité sekerou zabili jeji tři syny. Nejmladšímu, čtyřletému Vladíkovi, odsekali ruce a nohy.
Jednu ze dvou rodin v Kleščinských v Podjarkově umučila UPA 16.srpna 1943. Fotografie čtyřčlenné rodiny - muž, jeho manželka a dvě děti. Obětem vytrhali oči, udeřili do hlavy, spálili ruce, pokusili se odříznout horní a dolní končetiny, bodné rány na těle, atd.
Oběti banderovského masakru v obci Katarinovka (Volyňská oblast), noc ze 7. - 8. kvetna1943.
Děvčátko uprostřed, Stasju Stefanjak zabili kvůli jejimu otci - Polákovi. Její matku, Marinu Bojarcuk, Ukrajinku, zabili v noci také. Že si vzala za manžela Poláka... Smíšené rodiny obzvlášť nenáviděli.
V obci Zalesje Koropetsky (Ternopolska oblast) 7.února 1944 došlo k ještě hroznejsimu případu. Banda UPA napadla vesnici s cílem zmasakrovat polské občany. Asi 60 lidí, většinou ženy a děti, byli nahnáni do stodoly, kde byli upáleni zaživa. Jeden chlapec ze smíšené rodiny - napůl polské, napůl ukrajinské - měl od Banderovcu na výběr - zachránit si život, když zabije svoji matku - Polku. Odmítl a byl zabit spolu se svou matkou.
Tarnopol, vojvodství tarnopolske, rok 1943. Jeden (!) zestromů podél venkovské silnice, před níž teroristé UPA (OUN-UPA), pověsili transparent s nápisem v překladu do polštiny: "Cesta k nezávislé Ukrajině". A na každém stromě, po obou stranách silnice vytvořili tzv. "věnce" ze zavražděných polských dětí.
"Starší děti udusili a malé děti do jednoho roku vzali za nohy a udeřili hlavou o dveře - a hotovo, na vůz. Litovali jsme naše muže, že tak pracují celou noc, pak přes den do další vesnice a pak další noc do další vesnice, kde se lidé skrývali." (z výslechu banderovce)
Obr. "věnce"
Polská rodina Sajer, matka a dvě děti, podřezané ve svém domě v Vladinopole v roce 1943.
Lipniki, újezd Kostopol, vojvodství Lutsk.26.března 1943. V popředí děti - Janusz Belavski, 3 roky starý, syn Adely, Roman Belavski, 5 let, syn Czeslawy a Jadwiga Belawska, 18 let a další. Tyto vyjmenované polské oběti - výsledek masakrů spáchaných OUN - UPA.
Lipniki, kraj Kostopol, vojvodství Lutsk... 26.března 1943. Svezené oběti k identifikaci a pohřbu - oběti masakrů spáchaných OUN - UPA. Za plotem stojí Jerzy Skulski, který si zachránil život díky zbrani.
Polovecka oblast, újezd Čortkov, vojvodství Tarnopol, les, nazývaný Rosochac. 16. - 17. leden 1944. Místo, ze kterého bylo vyňato 26 obětí - polští vesničané z Polovce, zavraždění a umučení UPA.
Podarkov - Kleščinská: zavražděná vrahy z UPA 16.8.1943. Jsou zřetelné stopy mučení.
".. V Novoselkach, v Rivnenske oblasti, byla jedna Komsomolka Motrja. Vzali jsme ji na Verchovku ke starému Žabskému. Starý Salivon v jedné ruce držel hodiny, a v druhé srdce a díval se, jak dlouho bude tepat srdce v ruce. A když přišli Rusové, jeho synové mu chtěli dát postavit pomník, říkali, že bojoval za Ukrajinu." (z výslechu banderovce)
Oblast Belzec, újezd Rava Ruska, vojvodství Lvov. 16.června 1944. Oběť s rozpáraným břichem a vnitřnostmi, a visící zápěstí po useknutí banditů UPA.
Belzec,újezd Rava Ruska, vojvodství Lvov, 16.června 1944.
Belzec, újezd Rava Ruska, vojvodství Lvov, 16.června 1944. Místo masakru v lese.
Lipniki, újezd Kostopol, vojvodství Luck. 26.března 1943. Před pohřbem polských obětí nočního masakru OUN -UPA, svezených k Lidovému domu.
Napsal a připravil:Milan Tůma
Zdroj:novysmer.cz
Článek od 
